Tak kdo byl Karel?Renezanční chlapík,či debil,co věřil na čarodejnice...

 

Zbírku založil po svém nástupu do úřadu olomoucký biskup Karel II. Lichtenstein zároveň s opravou zámku zničeného vpádem švédských vojsk během třicetileté války. Za základ vzal staré zámecké fondy, které doplnil nákupem jednotlivých děl i celých kolekcí. Zaměstnával řadu malířů, kopistů. Mimo jiné také získal za 30 000 zlatých cennou kolekci 228 obrazů a grafiky německých, italských, holandských a vlámských malířů od bratří Imstenraedových z Kolína nad Rýnem. Byli to synovci sběratele umění Jabacha, jehož sbírka se stala základem obrazové galerie pařížského Louvru. Nejznámějším a nejcennějším dílem Lichtensteinovy sbírky je bezesporu obraz benátského mistra Tiziana Vecellia, zv. Tizian, (1488-1576) s názvem Apollo a Marsyas.

Wikipedia:

Karel II. hrabě z Lichtenstein-Castelcornu dubna 1624 Kladsko-23.září 1695 Olomouc)

Po studiích na jezuitském gymnáziu v Insbruku a právech na tamní univerzitě se stal kanovníkem salzburským , olomouckým a pasovským 1653. Roku 1654 se stal děkanem salzburské kapituly, 12. března 1661 byl zvolen biskupem olomouckým. Znovu obnovil rekatolizační úsilí, zastavené za jeho předchůdců roku 1642. Již roku 1662 bylo jeho jménem vydáno „Monitorium sive instructio pro decanis ruralibus et parochis dioecesis Olomucensis“, která zaváděla pořádek v kléru. Znovu rozdělil diecézi na děkanáty, zavedl děkanské a farní matriky, vizitoval diecézi a nařídil slavení svátku Cyrila a Metoděje v celé diecézi. Zvláštní péči věnoval správě biskupských statků, zničených třicetiletou válkou. Obnovil zámek v Kroměříži, založil tamní Květnou zahradu, znovu dal vystavět biskupský zámek v Olomouci, zámek na Mírově a dal postavit nové křídlo na Hukvaldech.
V roce 1670 založil v Těšíně jezuitskou kolej, ale založil také piaristické koleje v Kroměříži,Příboře a Staré Vodě, kde obnovil poutní chrám a vybavil jej paramenty. Zvětšil finanční dotace prokapituli v Kroměříži a Olomouci..

Druhá tvář Karla:

Roku 1680 dal souhlas s vyšetřováním Kryštofa Aloise Lautnera, obžalovaného soudcem Bobligem z Edelstadtu z čarodějnictví

Soudce Boblig dělal všechno pro to, aby jej mohl obvinit z čarodějnictví. Spolu s hejtmanem Kotulínským z Kotulín přemluvili biskupa Karla II. z Lichtensteina Kastelkornu a v srpnu 1680 byla ustavena vyšetřovací komise. Dále v ní zasedli mohelnický děkan Vojtěch Winkler (v roce 1684 jej nahradil notář biskupské konsistoře Meyer), bývalý biskupský ceremoniář Petr Reharmondt a osobní biskupův sekretář Schmidt. Neprojednávali jen Lautnerův případ, udání proti dalším představitelům duchovenstva olomouckých diecézí bylo více.

18. srpna 1680 byl podvodem vylákán do Mohelnice, zatčen a uvězněn na Mírově. Trvalo dlouhých 5 let, než se jej rozhodli vyslýchat mučením. Jeho odpor se nedařilo zlomit, a to ani tehdy, když proti němu byli přinuceni svědčit nejbližší přátelé: rodina Sattlerova, hospodyně Zuzana Voglicková. Teprve díky strašlivému a nekonečnému mučení (ostré výslechy v mučírně od 16. do 28.června 1684 – desetkrát za sebou) se Kryštof Alois Lautner 28. června 1684 fyzicky i duševně zlomil. Teprve až 13.září 1685 byl ve škole v Mohelnici vyhlášen rozsudek, den popravy byl stanoven na 18.září 1685.

Ponižujícím obřadem ho zbavili kněžské hodnosti a byl zaživa upálen. Dostal sice pytlík se střelným prachem, aby mu „bylo usnadněno zemřít“, ale ten jej pouze zranil a popálil.